Listopad 2016

Den 10

29. listopadu 2016 v 10:59 | V. |  Listopad
Dnes je úterý, což znamená den vážení. Jelikož bydlím v malém studnetském bytě se čtyřma dalšíma studentkama, mám v úterý dopoledne jedinou šanci, jak se zvážit a zároveň se vyhnout jakýmkoli poznámkám. Je to proto, že v úterý dopoledne jsem v bytě vždycky sama, protože mám jedinou přednášku a ta končí v devět ráno.
Podle váhy jsem za 18 dní zhubla rovná dvě kila. To je hodně dobrý výsledek. Je to sice jen začátek, ale konečně jsem na správné cestě. Když vidím ty výsledky, mám další motivaci vydržet. Na těle to ještě vidět není, uvidím, jestli budou změny viditelné po měsíci.

Hlad občas ještě mám. Většinou je to večer, když se mi nechce spát a učím se třeba do půlnoci. Taky mě občas dovede potrápit nedostatek energie. Možná je to nedostatkem jídla, možná je to tím, že jsem teď dva dny nepila žádnou kolu ani energy drinky a možná je to jen tím, že učení je neskutečně nudné. Který student nezačne zívat, když sedí na nezáživné přednášce od sedmi ráno?

Začínají se mi blížit termíny seminárek, takže v jednom kuse čtu nějaké nudné knihy a sbírám tak materiály pro své psaní. Knihy jsou mým koníčkem, mojí vášní, jen málokdo čte tolik, jako já. Občas mě to ale přemůže.


Od začátku diety mě trápí bolesti hlavy. Může to souviset s narůstajícím stresem z blížícíh se zkoušek, ale taky to může být jeden z abstinenčních příznaků. Některé potraviny, zejména ty, které máme nejradši, jsou vysoce návykové. O návykovosit kofeinu a čokolády jsem věděla, ale překvapilo mě, že sýr je také vysoce návykový. Byla jsem zvyklá jíst hodně sýra. Vybírala jsem si co nejméně tučné druhy, ale i tak jsem ho snědla víc, než teď a myslím, že se to na mě podepsalo.

Lilek zapečený s bramborovou kaší

27. listopadu 2016 v 13:13 | V. |  Recepty

Většina jídel, které vařím, chutná lépe, než vypadá. Na zapečené lilky s bramborovou kaší jsem narazila, když jsem byla na dovolené v Řecku. Zamilovala jsem si je a říkala jsem si, že se je musím naučit dělat. V Řecku je podávají trochu jinak, než jsem je udělala já a to proto, že oni dají mezi lilek a kši ještě mleté maso. Já jsem to neudělala, protože meté maso se nedá sehnat v menším než půlkilovém balení.

Ingredience:
  • 1/2 lilku
  • bramborová kaše ze dvou středních brambor
  • (mleté maso)
  • sůl
  • pepř
  • jakékoli aromatické bylinky
Lilek nakrájím na plátky silné asi 1 cm, osolím, opepřím, přídám bylinky (použila jsem provensálské, ale dá se použít i bazalka, oregano, tymián, bobkový list, nebo cokoli, co vám hezky voní). Na plátky lilku jsem dala bramborovou kaši cca dvě vrchovaté lžíce na každý plátek. Peču v troube při 150 - 160°C 40 minut. Pokud bych přidávala i maso, musela bych ho osolit, opepřit, asi bych přidala i cibuli a česnek a pekla bych to déle, asi tak hodinu.

Ratatouille

27. listopadu 2016 v 11:57 | V. |  Recepty

Ingredience:
  • 1/2 lilku
  • 1 menší cuketa
  • 2 papriky
  • 1 - 2 rajčata
  • cibule
  • 2 polévkové lžíce oleje
  • sůl
  • pepř
  • provensálské bylinky
Rajčata zbavím slupek a všchnu zeleninu nakrájím na kostky. V hlubším hrnci osmahnu (cca 3 - 5 minut) na lžíci oleje nejdřív lilek, pak cuketu a nakonec papriku. Každá zelenina se musí dělat zvlášť. Cibuli nakrájenou najemno osmahnu na druhé lžíci oleje dozlatova. Přidám cuketu, lilek i papriku a dosud tepelně neupravá rajčata. Osolím, opepřím, přidám bylinky a nechám asi dvacet minut dusit ve vlastní šťávě.

Ratatouille se dá jíst samotný, nebo s česnekovou bagetou, těstovinami, nebo jako teplý salát. Někdo sice tvrdí, že studený se dá jíst také, ale mně tak nechutná. Pokud si zeleninu uděláte na skus, nemusíte se bát ji potom dodatečně ohřát v mikrovlnce.

Den 8

27. listopadu 2016 v 11:39 | V. |  Listopad
Jak už jsem psala dříve, studuji VŠ. Mým oborem je psychologie. Někeré z vás možná v tuhle chvíli napadá, že je to ironie, protože si myslíte, že si akorát chci vypěstovat poruchu příjmu potravy. Není to tak. Vím o PPP víc, než leckdo, kdo se dá na dietu. Vím, že ty hranice jsou tenké a mlhavé, ale vím, že já je nepřekročím. Nebojím se tloušťky ani jídla. Poruchy příjmu potravy řídí strach, já se nebojím. Anorektičky neustále snižují svůj kalorický příjem a nakonec se vyhladoví k smrti, pokud jim někdo včas nepomůže. Mých 5000 kJ je v normě, nehodlám to číslo snižovat, nechci, aby můj mozek ovládl strach z jídla. Pokud člověk přesně ví, co dělá, nemůže se mu situace vymknout z rukou.

Nechci být vychrtlá kost a kůže, chci být štíhlá, chci mít pěkný kulatý zadek, hezky tvarované nohy, chci mít vyrýsované svaly na břiše i na zádech. Ne moc, jen tak, abych si při pohledu do zrcadla mohla říct: "Wow, dokázala jsi to, vypadáš fantasticky.

V angličtině slovo DIET znamená nejen dietu, ale také jídelníček, zkrátka to, co jíme, ať je to cokoli. Čeština rozlišuje mezi jídelníčkem (zdravý, nebo nezdravý včetně přejídání se) a dietou (záměrném omezování se v jídle). Je dobré tenhle rozdíl znát, protože většina motivačních citátů je v angličtině a i tak nějak lépe znějí. Každý, kdo se chce někam dostat, má svou motivaci. Já jsem si na tapetu mobilu dala tento citát.
Právě tady je třeba chápat ten rozdíl. Pro většinu živočichů je jídlo jen palivo, lidé z jídla udělali společenskou událost, emocionální berličku, nejlepšího přítele a nenáviděného nepřítele, dokonce drogu. Musíme se znovu naučit, že jídlo je palivo. Čím kvalitněji se budeme stravovat, tím lépe na tom budeme. Jídlo má vliv na naši psychiku, na naši fyzičku, na naši energii a na naše vnitřní pochody, musíme si ho umět správně vybrat. Ten citát jsem si na telefon dala také proto, abych nezapomněla, že nejde jen o počet kilojoulů, ale i o druh jídla. A až zase navýším svůj příjem, abych nespadla ke starým zvykům.

Dnes začíná druhý týden mojí diety. Je překvapivé, jak si tělo rychle zvykne na změny. Dřív mi moc nezáleželo na tom, co jím. Sníst tabulku čokolády na posezení? Žádný problém. I dnes bych to dokázala, ale netoužím po tom, nemám na čokoládu chuť. Když jsem se nezřízeně cpala, probouzela jsem se ráno hladová. Dnes se tak neprobouzím. Občas, když jdu spát hodně pozdě, tak mám hlad, protože večeřím kolem půl sedmé, ale ráno se vzbudím a netrpím hlady. Překvapuje mě to. Nejsem si jistá, jestli je to dobře.

Nicméně, dieta mě v lecčems omezuje. Nedávno začaly vánoční trhy a já mám obrvskou chuť dát si nějakou tu dobrotu jako je trdelník nebo pečené maso, ale nemůžu. S pečeným masem by nebyl takový problém, není nijak tučné, jenže já bych si ho nedala k obědu, ale jen na chuť, když jdu zrovna kolem. V tomhle mám výhodu, že jsem studentka bez práce. Nemám peníze na rozhazování, takže po všech těch voňavých lákadlech jen mlsně koukám.

Den 7

26. listopadu 2016 v 15:33 | V. |  Listopad
Jsem na dietě už sedmý den a zatím to zvládám. První tři dny byly peklo. Měla jsem neustálý hlad, chutě rostly, o jídle se mi dokonce i zdálo. Nejvíc jsem toužila po hranolkách, což je s podivem, protože jsem si vždycky myslela, že jsem spíš na sladké.

Už dávno jsem si stáhla aplikaci Kalorické tabulky, ale teprve dnes ji skutečně dokážu ocenit. Nerada bych spadla ke svým starým zvykům, dřív jsem u diety vždycky podváděla. Dnes si všechno vážím, na gramy přesně si odměřuji všechna jídla a KT mi spočítají energetickou hodnotu. Jako studentka závislá na finanční podpoře od rodičů si nemohu dovolit nutričního poradce, ani speciální potraviny s vysokým obsahem bílkovin, musím si vystačit s běžnou nabídkou supermarketů.

Dietní jídlo nemusí být vůbec bez chuti a nudné. Chuť se neukrývá v tuku (jak si mnoho lidí myslí), ale v koření. Nelze tuk z jídelníčku vyloučit úplně, lidské tělo ho určité množství potřebuje (já se svou dietou mám přijmout 36g tuku denně), ale lze ho omezit. Já jsem proto vynechala fast food, tučné maso, sušenky, čokoládu, smažená jídla, sladké pečivo a slané pochutiny. Také nepiju slazené nápoje a nesladím si čaj. Nezanevřela jsem na sladké úplně, mám sklenici lískooříškové pomazánky (levná varianta nutelly) a když mě přepadně chuť na sladké (cca 2x - 3x týdně), dám si dvě lžičky této pochoutky. To uspokojí moje chutě a moc se to nepodepíše na celkém denním příjmu.

Protože nebydlím u rodičů, musím se stravovat sama. Do menzy nechodím, protože mám přednášky rozložené tak, že si stihnu dojet domů na oběd. Učím se vařit. Mám v lednici velké porce navařeného jídla, které si postupně ohřívám. Momentálně mám asi tři porce domácího kari a dvě až tři porce ratatouille. Ratatouille je plnohodnotné jídlo, ale trochu nudné. Já jsem při jeho vaření vynechala cukr a ocet a tak nemá tolik výraznou chuť. Dnes jsem si tuhle zeleninovou směs přidala ke kuřecímu plátku a rýži.

Při hubnutí tvoří jídlo 70% a cvičení 30%. Chodím 2x v týdnu na 1,5 hodiny na irský tanec, to je moje pravidelná aktivita. Každý den bych si našla hodinu na cvičení doma, ale přiznávám se, že jsem skutečně líná a je moc těžké to překonat. Nalepila jsem si do diáře povzbuzující lístečky, ale spíš se za ně stydím, než že by mě k něčemu motivovaly.


Voda je hnusná. Asi měsíc jsem pila jen vodu a nic jiného a najednou jsem zjistila, že už ji nedokážu polknout. Přešla jsem na colu bez cukru. Hodně se učím a musím proto zůstat vzhůru i na nudných přednáškách a kofein mi v tom pomáhá.

Den 1

26. listopadu 2016 v 14:24 | V. |  Listopad
Jak je vidět na fotce, nevypadám nijak extra dobře. Mám hodně tuku na břiše a uvnitř těla, nemám žádný rozdíl mezi zadkem a stehny, nejsou mi vidět žebra ani svaly, všechno je pokryto vrstvou tuku. Na stehnech mám trochu celulitidu.


Jak chci z tohohle udělat tohle?


Snížím svůj denní příjem energie na 5000 kJ (1194 kcal), což jsou zhruba svě třetiny doporučené denní dávky energie. Zároveň je to doporučovaná hodnota příjmu energie při snížování hmotnosti. Zároveň budu sledovat svůj příjem bílkovin, sacharidů, tuků a vlákniny, aby moje strava byla vyvážená. V rámci mých možností budu cvičit, čímž budu urychlovat proces hubnutí. Samozřejmě budu jíst tři hlavní jídla denně a dvě svačiny mezi nimi.

Bude to bolet, bude mě to štvát, ale nevzdám se. Uvidíme, jak se mi bude dařit, držte mi palce. :)

Kde jsem a kam chci dojít

26. listopadu 2016 v 13:53 | V.
Ve svých dvaceti letech jsem se projedla až k 67 kilokramům. Na výšku 174 cm, to není moc, moje BMI (tzn. poměr výšky a váhy) je v pořádku (21,77), netrpím žádnými zdravotními potížemi, jsem fyzicky i psychicky zdravá. Jen zkrátka nejsem spokojená s tím, jak vypadám, což je ovšem většina žen. :D

Mojí motivací je také můj táta. Vždy byl na mě hrdý, protože až do mých patnácti, šestnácti let jsem měla postavu "jako modelka", jak rád říkal. Tehdy jsem vážila 57 kg a byla jsem 170 cmg vysoká. Za těch pár let na střední škole jsem ale trochu vyrostla a trochu víc přibrala. Od té doby mi to neustále připomíná a to dost nevybíravým způsobem. Je to můj hnací motor, abych mu to jednou mohla vmést do obličeje.

Čeho chci dosáhnout?
Můj momentální cíl je 57 kg, to je přesně na hranici zdravého BMI, tedy 18,5. Moje ideální tělo by bylo štíhlé, zejména v pase, pevné, pružné, bez celulitidy, bez faldů a s vyrýsovanými svaly. To je můj cíl po tom, co dosáhnu prvního cíle. Internet je takových těl plný a proto věřím, že je možné toho dosáhnout.

Moje ideální tělo by vypadalo nějak takhle:

Začátek experimentu

26. listopadu 2016 v 13:21 | V.
V dnešní době je krásné tělo synonymem úspěchu. Být štíhlý, svalnatý, zdravý a krásný je dnes důležitější než kdy dřív. Jsme posedlí svou váhou, velikostí svého oblečení jídlem a pitím. Farmaceutický průmysl neustále chrlí nové a nové přípravky na hubnutí, vznikají nové diety, nové druhy cvičení, nové způsoby, jak hubnout bez práce. Každý, ale po čase zjistí, že bez práce nejsou koláče. Zkrátka není žádný zázračný přístroj, který bude hubnout za nás, žádná pilulka, která promění jídlo z fastfoodu na dokonalou výživu pro tělo. Nikdo za nás nebude správně jíst ani cvičit.

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Nejčastějšími výmluvami jsou: "Jím správně, nevím, proč přibírám." a "Nemám čas." Můj závěr zní: Jsme jen líní. V dnešní internetové době jsme přehlceni informacemi, proto neberu důvod "Nevím jak" za relevantní. Abych potvrdila svou hypotézu o lenosti, rozhodla jsem se učinit tento experiment. Pokusím se zhubnout a vytvarovat své tělo podle svých představ a změřím, jak dlouho mi to potrvá. Abych dokázala, že je nedostatek času skutečně jen výmluva, budu plnit svůj dietní a cvičební režim v průběhu studia na VŠ. Můj čas budu dělit mezi školu, přátele, cvičení, zábavu a brigádu.

Když to dokázala ona, proč ne i já?