Den 58

16. ledna 2017 v 22:12 | V. |  Leden
Nějakou dobu jsem se neozvala, bylo toho trochu moc. Vánoce a s nimi spojené nakupování, předtermíny zkoušek, vánoční návštěvy příbuzenstva, špatná oslava Silvestra, pak jsem onemocněla na necelé dva týdny a teď je zkouškové období v plném proudu. Dnes jsem složila v pořadí druhou zkoušku a ještě dvě mi zbývají. Jsem docela ve stresu, ale zvládám ho. Uklízím, hodně. Byt, ve kterém teď bydlím byl hodně zanedbaný. Vodní kámen, vrstvy připečené mastnoty, nánosy špíny na dveřích, vypínačích a klikách. Po mém zásahu je záchod, vana a mikrovlnka jako nová, umyvadlo je zbavené většiny vodního kamene a sporák je na povrchu čistý. Až budu zase vyšilovat, vyčistím zbytek vodního kamene a troubu, ta si to zaslouží. Je to trochu ulítlé, ale na nervy to zabírá podobně jako kyblík čokoládové zmrzliny.

Moje váha je teď 63,5 kg, což znamená, že jsem od začátku zhubla 4,2 kg. To je dobré. Hubnu tedy průměrnou rychlostí 0,5 kg za týden, což je výborné. Vzhledem k tomu, že jsem přes svátky přibrala kilo a váha mi lítá nahoru a dolů, je to úspěch. Rozhodně si ale nepřipadám nijak dobře. Když si vezmu sporotovní podprsenku a sportovní upnuté kalhoty, nevypadá to hezky. Na druhou stranu je to pohodlné.

K irskému tanci a irskému stepu, na které chodím zhruba od září, jsem si přibrala ještě pilates dvakrát týdně. Nezdá se to, ale je to dřina. Minule jsme přešli do prkna tak plynule, že jsem si ani nevšimla jak. Ještě ho neudržím. Ale ono to časem půjde, vím to.

Irský tanec je krásný a dělá nádherné nohy. Irský tanec je neskutečná dřina, bolí každý pohyb, každý výskok, každý dopad, každý krok a přitom musí vše vypadet lehce a ladně. Ta dřina je stovnatelná s baletem, ale žádná baletka tolik neskáče. Irský tanec je fofr, čím rychlejší, tím lepší. Pokaždé sleduji hodiny a počítám, kdy bude konec lekce, protože to opravdu bolí, ale stojí to za to. Udělá mi to krásné nohy a budu něco umět. Budu moct oslňovat své okolí svýmy skoky, rychlostí mých pohybů a štíhlostí mých dlouhých nohou. Po štíhlých dlouhých nohách se mi opravdu stýská. Mívala jsem nádherné nohy, byla jsem na ně pyšná. Teď jsou jen dlouhé a ne příliš krásné. Jsou obyčejné. Ale zase budou krásné. Až si v létě vezmu minisukni a vysoké podpatky, budu se cítit zase krásná. S obličejem toho moc nesvedu, prsa má káždá druhá, ale ty nohy... Těmi jsem dokázala zaujmot leckoho. Svět mi ležel u nohou, když mi bylo šestnáct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama