Den 68 - Negativní účinky diety

26. ledna 2017 v 18:35 | V. |  Leden
Každý dobrý výživový poradce vám řekne, že je hloupost držet se na dietě 5000 kJ/1200kcal déle jak čtrnáct dní, žesprávně byste měli jíst pořádně, vyváženou stravu, denně cvičit, bla bla bla. Upřímně, na mě to nefunguje. Nepovalují se mi doma zbytečné tisícovky, které bych byla ochotná zaplatit komusi, aby mi sestavil jídelníček "na míru", podle kterého se mám řídit a zhubnu. Taky nemám zájem o každodenní cvičení. Prostě nemám. Už to, že chodím cvičit 4x týdně je na mě velký výkon.

Takže, protože jsem se rozhodla udělat něco, co funguje a není tolik namáhavé, jsem už 68 dní na "redukční dietě". Je obvykle určená lidem s nadváhou, kteří v krátké době něco málo nabrali a teď chtějí zhubnout do svého starého oblečení. Já ji držím proto, že jako jediná zatím funguje. Hubnu pomalu, sotva půl kila týdně, ale hubnu stále. Jenže dlouhodobý nedostatek výživy se na každém zákonitě podepíše. Jím zhruba o dva až tři tisíce kJ méně, než bych měla a k tomu mám ještě docela namáhavé cvičení a pitomé zkouškové období. Co to se mnou dělá?

1. Jsem neskutečně unavená. Když vstávám ráno na zkoušku, celý den prozívám a kolem čtvrté si na hodinu zdřímnu. Vstát pak z postele a něco dělat je pak tak náročné, jako kdyby vás někdo probudil v jednu ráno a nutil vás umýt nádobí.

2. Svaly se mi neregenerují dostatečně rychle. Díky irskému tanci a pilates od pondělí do čtvrtka a neustálému nedostatku bílkovin nemají moje nohy čas si odpočinout a při každém pohybu bolí. Minulý týden jsem do čtvrtečního pilates dala všechno a ani ne po dvaceti minutách jsem zjistila, že se mi nohy nekontrolovatelně třesou. Nebolelo to, což bylo nejpodivnější.

3. Touha po sladkém. Ano, přiznávám se, miluji čokoládu a je to jedna z mála potravin, kterých mych se vzdávala velmi obtížně. Tak jako si chlapi neodpustí pivo, já si čas od času neodpustím čokoládu. Když ale jím málo, jako teď, toužím po sladkém ještě víc a to pak je velká výzva pro mou vůli, abych se nevrhla na krabici sušenek, nebo zmrzlinu.

To jsou zatím tři největší změny, které na sobě pozoruji. Říká se, že hladové ženy jsou vzteklé a podrážděné, ale to já nejsem. Za prvé jsem od přírody hodně tempreamentní, ale život mi ukázal, že se to nevyplácí a tak se umím brilantně ovládat. Z psychologického hlediska to není zdravé, ale s tím už se nějak poperu. No a za druhé to platí pro ženy, které se jednou nenajedí, neplatí to pro ženy, jejichž žaludek si už zvykl na menší porce jídla.

Jsou tu však i pozitivní výsledky. Konečně jsem si na sobě všimla nějakého viditelného rozdílu. Nohy mi zeštíhlily a břicho se zmnešilo. Nehci vypadat vyhuble, tak jako slečny, které vídám na pilates, nechci mít nohy jako tyčky, stehna hubená jako lýtka, ani nestojím o velkou thigh gap. Ty slečny, které tam vídám, mají sice štíhlé pasy, ale nemají žádná prsa, nemají pěkný zadek a o jejich nohách bych se nikdy nedokázala vyjádřit jako o sexy nohách.
O tohle opravdu nestojím.
Mám ráda svoje křivky, chci nějaký zadek, chci, aby mi zůstaly hezky tvarované nohy, nechci přijít o svoje prsa. Rozhodně nechci být pytel kostí se silikonama. Chci dosáhnout stavu, kdy mi někdo upřímě řekne, že jsem krásná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama