Únor 2017

Den 101

28. února 2017 v 15:20 | V. |  Únor
Prvních sto dní bylo celkem úspěšných. Shodila jsem 44% toho, co jsem chtěla, zlepšila jsem si fyzičku, snížila jsem množství tělesného tuku, moje postava se změnila z hrušky na banán a naučila jsem se jíst kuře s rýží pětkrát týdně bez většího odporu. Byly i nějaké zkraty, chyby, chvíle zoufalství plné výčitek nad prázdným obalem od čokolády. Ale v součtu to šlo. Jsem ráda, že jsem si založila tenhle blog, protože se můžu bez zkreslení ohédnout zpátky a vidím, že i když jsem třeba momentálně na dně krabičky B-smart, nevadí to, protože pořád hubnu. Chce to jen pořád vydržet, zkoušet nové metody a držet se těch osvědčených. Tak například jsem po zkouškovém období radikálně omezila kofein a to byla velká chyba. Chce se mi spát, mám chuť na sladké a jím z nudy. Když jsem měla vedle počítače lahev coly light, hlad z nudy mě přešel. Pila jsem tu colu, ta mě nabila energií a zahnala chuť na sladké. Pak také jsem skončila s pilates, to byla pro tělo chyba. Pilates bylo těžké a trvalo mi moc dlouho, než jsem se na něj dostala, ale udržovalo mi fyzičku. Asi tak před dvěma jsem se hodně snažila a cvičila jsem doma každý den. Tenkrát jsem shodila opravdu hodně a měla jsem sílu, jako nikdy. Pak jsem párkrát vynechala, zlenivěla jsem a už to jelo. Nesmím to teď znovu dopustit.




Získat takové tělo bude moc těžký, ale ne nemožný. Budu se muset víc snažit, víc odolávat pokušení, víc cvičit, jíst lépe a pořád myslet na svůj cíl. Můžu to dokázat, stačí jen, když budu chtít. A dřít.

Jubileum 100 dní

27. února 2017 v 19:24 | V. |  Únor
Dnešek by měl být nějak významný, sto dní je docela dlouhá doba. Posledních pár dní se mi nedařilo, dnes jsem měla Cheating day. Fakt nechcete vědět, co všechno jsem dokázala spořádat, ale řeknu vám jedno: čas od času takovou nacpávací hostinu potřebuju. Není mi ani špatně, jedla jsem hlavně vysokokalorická jídla, kdybych chtěla stejný příjem sníst v zelenině, odpadnu v polovině a ještě mi bude zle z té chuti. Ať si kdo chce říká co chce, čokoládu mrkví nenahradíš.

Dost jsem se snažila, shodila jsem 4,5 kg a to mě těší. Ještě mi zbývá 6,2. Na moji ideální váhu modelky. To bude krutý a hladový boj.

Koupila jsem si několik studentských pečetí (byly ve slevě) a schovala jsem si je do poličky s oblečením hned vedle psacího stolu. Občas člověk potřebuje trochu povzbudit aniž by se musel porsmýkávat kolem spolubydlících v miniaturní kuchyňce.

Dnešek jsem si užila. Když zvážím všechny okolnosti, bylo to moc fajn. Čas od času potřebuju čas pro sebe. I když se mi to nelíbí a všemi silami s tím bojuju, jsem povahou spíš introvertní a čas jen sama pro sebe potřebuju víc, než extroverti. Chtěla jsem napsat, že bych se chovala jinak, kdybych měla vážný vztah, ale když nad tím tak přemýšlím, tak to vlastně není pravda. Udělala bych úplně to samé, protože mi to prostě dělá dobře a nikomu tím neubližuju.

Mám teď tělo, se kterým jsem celkem spokojená. Není to bůhvíjaká hitparáda (jak by řekla moje mamka), ale jde to. Dokážu s tím žít. Spočítala jsem si míru tělesného tuku a i ten tuk zmizel. Do července mi ještě zbývá nějaký čas, to zmáknu. I s tou čokoládou schovanou v oblečení. :D

Den 96 - Emoce, nálady a další komplikace

23. února 2017 v 16:20 | V. |  Únor
Je snadné jít si za svým cílem, když máte hezký vztah. Ve friend zone je to horší. Jedna z mých kamarádek má krásný vztah už přes rok a je jí fantasticky. Když jsem ji seznámila s jejím současným přítelem, byla nešťastná, smutná a střídala diety. On byl hubený, smutný a nešťastný. Teď jsou oba ve skvělé kondici. On posiluje jako o život a vypadá fantasticky. Oba jsou šťastní a zamilovaní a chtějí se vzít, jen co ona dokončí školu. Ani mě to moc neštve, spíš mám takový nejasný pocit bezmocnosti, závisti a rezignace. Seznámila jsem je, když jsem měla sama rok pěkný vztah a přítel tvrdil, že si mě chce vzít. Pak se to zvrtlo a my jsme se rozešli. Nějakou dobu jsme byly obě šťastné. Jí to trvá dál, zatímco já propadám sarkasmu a vínu. Když chce někdo popíjet, já jsem vždycky k dispozici jako společnost. Jsem ochotná donekonečna naslouchat cizím bolístkám, zatímco svoje se snažím držet pod pokličkou.

Když se daří jedna věc, něco jiného se šeredně pokazí, to je zákon schválnosti. Měla jsem pár kilo navíc a to mě štvalo, ale našla jsem skvělého kamaráda. Teď, když jsem shodila už 4,8 kg jsem o toho kamaráda přišla. O vztahu už ani neuvažuju, protože se mi zdá, že je to nemožný. Dřív než si já najdu přítele, který mi bude rozumět, bude sdílet moje zájmy, můj specifický smysl pro humor a bude umět něco, pro co ho můžu obdivovat a respektovat, tak spadne na zem meteorit a vyhynou pandy. Jak to můžu tak vědět? Protože jsem toho kluka už našla, ale on mě nechce. Chvílemi jsem z toho naštvaná, chvílemi se lituju, pak přejdu do beznaděje, sarkasmu, pláče a nakonec si otevřu další lahev vína a čokoládu.

Je snadné jít si za svým cílem, když máte milujícího člověka, který vás podporuje a miluje i s vašimi chybami. A je k*revsky těžké pracovat na svém vzhledu, když nemáte nikoho, kdo by vás v těžkých chvílích držel nad vodou, kdo by vás podpořil, když nemáte nikoho, jehož názoru si natolik vážíte, že chuť na sladké zaháníte zeleninou.

Den 95 - Nízkokalorické potraviny

22. února 2017 v 19:08 | V. |  Únor
Nízkokalorické potraviny jsou docela dobrá věc. Slibují stejnou chuť jako jejich plnotučné verze, ale niší energetickou hodnotu. To zní slibně. Jenže je v tom několik háčků.
1. Jogurty, tyčinky a podobné často slibují nižší obsah tuku, ale aby se zachovala chuť, výrobce přidá víc cukru.
2. Když jdete nakupovat večer, jsou nízkokalorické verze vyprodané.
3. Časem vás honba za nižším přijmem energie zcela pohltí.

Já si v obchodě připadám jako terminátor. Skenuji pohledem vystavené zboží a jdu přesně po mnou vybraných a schválených potravinách. Vím, ve kterém obchodě se dá sehnat sýr s 20% tuku, vím, které jogurty mají snížený obsah cukru i tuku, vím, kam přesně sáhnout pro energy drinky bez cukru. Nízkokalorický jídelníček je neskutečně nudný. Mám ráda sýry, ale mám jen tři, které mají 30% tuku a méně a ty si kupuji. Občas sice narazím na výjimku (Billa, Krolewski sýr, 17% tuku), ale to je tak jednou za čtvrt roku. Už mi to pohlcuje život. Šla jsem nakupovat a zhrozila jsem se, když neměli light cottage sýr. Vždyť je sám o sobě nízkotučný, ty trubko!

U některých potravin nemůžu věčně vybírat nízkokalorickou verzi. Koupila jsem si modrý margarín Flora a byl to takový hnus, že než jsem ho dobrala, stačil mi v lednici projít, tak jsem ho vyhodila. Mám ráda chuť másla a proto jsem si vybrala jiný, tučnější, s příchutí másla, který chutná skvěle.

Mohla bych ještě pečivo nahradit rýžovými chlebíčky a kukuřičnými krekry, ale come on! Chci taky z toho života něco mít. Žádný rýžový chlebíček, nebo krekr v sebehezčím obalu se nevyrovná požitku z právě upečené bagety.

Btw, spánek je moc důležitý. Když nespíte dost dlouho a dostatečně kvalitně, máte pak větší hlad. V Británii na to udělali studii, která to potvrzuje a můj současný stav je toho taky důkazem. V noci jsem se neustále budila a spala jsem jen asi šest hodin a mám neustále hlad.

Den 93 - Alkohol

20. února 2017 v 22:56 | V, |  Únor
Co si budeme povídat, alkohol je skvělá věc. Jsme po něm sebevědomější, odvážnější, výřečnější, cítíme se aktraktivní a lidé kolem nás se nám zdají přitažlivější. Když máte trable, můžete zkusit svůj problém utopit v alkoholu. Když jste na vysoké škole, je pití alkoholu skoro morální povinností. A když chcete shodit na váze, je alkohol zakázaný. Jsou to jen prázdné kalorie a k tomu podněcuje chuť k jídlu.

Když jste na vysoké, pijete často. Jdete si s přáteli sednout do hospody, jdete na party, když je teplo, posedáváte venku a pijete na trávníku. Pijete, když je vám veselo, pijete, když je vám smutno, pijete pro zábavu, pijete z nudy, pijete s přáteli, pijete se spolubydlícími na bytě, pijete, když přijde návštěva, pijete, protože jste udělali zkoušku, pijete, protože jste ji neudělali, pijete sami, protože jste sami a cítíte se pod psa. Když jste na denním studiu na vysoké, alkoholu se nevyhnete. Snad jen těch pár zatvrzelých abstinentů, ovšem ti pak přicházejí o tu největší zábavu. Ano, dá se bavit i bez alkoholu, ale když jste trochu pod vlivem, přijde vám jako skvělý nápad debatovat o půlnoci o politické situaci ve světě a pak si dát v jednu ráno pizzu a nakonec se skvěle bavíte, když skončíte v posteli s klukem, kterého už dlouho chcete.

Po alkoholu se přibírá, to je fakt. Jsou tu však i polehčující okolnosti. Třeba taková kocovina. To je člověku pak natolik zle, že celý den nic moc nejí. Když to člověk s pitím přežene, často se dostaví i zvracení. Alkohol taky odvodňuje organismus. Suma sumárum: když vypiju sedmičku vína, půjdu pak na party, kde budu čtyři hodiny blbnout a nakonec se z toho vyspím, nejen, že mi nebude zle, ale taky budu ráno zase vážit méně. P. S. opravdu to tak funguje, včerejšek je toho důkazem.


Nesmíme se nechat ovládnout svou dietou, svými zákazy, povinnostmi a vším tím, co je správné. V životě musí být rovnováha a proto si ho musíme i užívat. Slovy Hugha Jackmana z filmu Kate a Leopold: život není jen práce, ale i požitky.

Den 90 - Zpátky na začátek?

17. února 2017 v 12:23 | V. |  Únor
Když jsem dnes ráno stoupla na váhu, ukázala mi číslo 66,6. Ďáblovo číslo. Kdybych se dívala jen na váhu, asi by mě popadl amok, protože by to znamenalo, že jsem za čtyři dny přibrala 3,6 kg. Ano, jsem o tolik těžší, ale taky mám období, kdy zadržuju hodně vody. Až tenhle týden skončí, voda zmizí a zbudou mi zase jen svaly, kosti a tuk. Mám teď sice trochu zvýšený apetit, ale sklenka vína a trocha čokolády nenadělá takovou paseku.

Každý druhý článek na internetu radí, abychom si stanovovali konkrétní a reálné cíle. Ne zhubnout deset kilo (ten je můj), ale zhubnout dvě kila a pak další dvě a další a další. Správný výživový poradce nedoporučuje hubnout na kila, ale na centimetry. Svaly jsou težší než tuk, to je bez debaty. Já pořád hlídám váhu, ale taky se čas od času přeměřuju. Vím, že by to chtělo ještě tak šest kilo tuku sundat a přibrat nějaké svaly a bude to fajn :) Stanovila jsem si proto ještě jeden cíl. Do července, kdy plně vypukne plavková sezóna, chci takové plavky.


Jsem docela zručná, tak pro mě nebude problém to stříhání, ale vypracovat tu figuru, to bude problém. Chce to odstranit těch šest kilo tuku. Pokud bych se i nadále snažila stejným způsobem jako dosud, měla bych zvládnout být o šest kilo lehčí, ale... Vždycky je tu nějaké ale. Tohle je modelka, která je bez celulitidy, bez faldů a s vypracovanými svaly. Pokud takové tělo chci taky, musím dělat víc, než jen držet dietu a dvakrát týdně cvičit.

Nastavila jsem si reálný cíl. Na začátku července mám narozeniny a k nim si pořídím takovéhle plavky. Do té doby si do těch plavek musím i vytvarovat postavu, že? Nechce se mi cvičit každý den, ale když se překonám a každý den si odkroutím tu hodinu, dokážu mít do července tělo do plavek. Nebo ne? Sama nevím, jestli to dokážu, ale pokusím se o to. Každý den počínaje dneškem si najdu čas na hodinu cvičení. Dva dny v týdnu mám intenzivní trénink nohou, takže zbývající dny v týdnu budu posilovat břicho, ruce a zadek. V kombinaci s dietou a vidinou těch plavek to musím dokázat.

Den 87

14. února 2017 v 22:04 | V. |  Únor
Dnes jsem si všimla několika pozitivních účinků. Moje nohy sílí, dokážu už na tréninku skákat s nohou nataženou v pravém úhlu s tělem, dál pak zvládnu nohama švihat rychleji a výš. Nejsem pak už tolik unavená, ani mě nebolí lýtka, jako bych je měla ve svěráku. Stehna se mi po trénincích netřesou, jako to bylo ještě před měsícem. Už se tolik nezadýchám, za to jsem moc ráda. Pořád jsou tréninky náročné, pořád jsem zpocená od hlavy až k patě, rozdírají se mi prsty v nepohodlných tanečních botách, ale už to není tak namáhavé, jako dřív. Vlastně se po tréninku cítím dobře. To už tu dlouho nebylo.
Pak mi jsou vidět klíční kosti, ne nijak moc, ale působí to takovým křehkým dojmem. To se mi líbí.

K dnešnímu dni jsem už shodila 4,7 kg. Pevně doufám, že to byl hlavně tuk. Momentálně nemám k dispozici krejčovský metr, tak si nemůžu ověřit množství tuku v těle. Existují nejrůznější online kalkulačky, já nejčastěji používám tuhle a tuhle. Do každé z nich se zadávají trochu jiné hodnoty (obvod krku nebo obvod předloktí) a já si pak porovnáním obou výsledků ověřím jejich validitu.

Mít tělo modelky od Victoria's Secret je takovým klišé, které nám vnucují a zároveň vymlouvají média. Na jednu stranu nám ukazují reklamy s těmito nádhernými modelkami v luxusním spodním prádle (sama jednu takovou reklamu vídám několikrát denně na zastávce při cestách MHD), na stranu druhou existují stovky článků a rad nutričních poradců i lékařů, že tyto ženy jsou nezdravě štíhlé a často končí s poruchou příjmu potravy. Na internetu jsou i míry těchto modelek a jejich jídelníčky. Občas jsou to docela šílenosti. Ty ženy cvičí několikrát do týdne, to ještě není nic neobvyklého, ale to, co jedí, je kolikrát v rozporu se zdravým rozumem. Žádné sacharidy, "několik gramů bílkovin" k obědu, nebo k večeři, spousta zeleniny a vody. Kdybych za to dostávala tolik peněz, co ony, klidně bych se sacharidů a masa vzdala, ale takhle mě to tolik nemotivuje. Bylo by fantastické mít tělo, jako mají ony, obzvlášť jsem se vzhlédla v Candice Swanepoel, protože je to taková krásnější verze mě. :D To je jen vtip, jen jsem stejný typ, jako ona. Světlé vlasy, modré oči, skoro stejná výška, dlouhé nohy. Až na to, že abych měla její míry, musela bych se zbavit ještě tak jedenácti centimetrů v pase, 7,5 cm přes boky a devíti kilogramů. To nemám zapotřebí. Prozatím. To už bych měla podváhu a to mě trochu děsí, protože s tím se pojí spousta zdravotních problémů... ale na druhou stranu se na ni podívejte...





Den 86

13. února 2017 v 18:20 | V. |  Únor
Je to nuda. Už ani netoužím po sladkostech a smaženém jídle, je mi jedno, že můj oběd je jen polévka a syrová mrkev. Dostala jsem se do bodu, když už to nevnímám. Neužívám si to jídlo tak jako dřív. Jsem za to vděčná. Možná jsem přišla o jedno ze svých velkých potěšení, ale na druhou stranu se mi otevírá spousta příležitostí, které jsem dosud neměla. Dokážete si představit, co všechno bych si mohla dovolit dělat s tímhle tělem?



Den 84 - Stress esting

11. února 2017 v 20:29 | V. |  Únor
Byla jsem na vyšetření míry stresu, vyšetření stavu srdce a cév a jakési diagnostice míry tuku, vody a svalů. Dostala jsem to jako poukaz k Vánocům a tak jsem tam ze zvědavosti šla. Dobrá zpráva je, že moje cévy jsou zcela zdravé a bez cholesterolu, že nemám žádný tuk na vnitřních orgánech a že mám i zdravé srdce. Horší už je, že mám vysokou míru tělesného stresu a nízkou snášenlivost stresu. To vím už dávno. Blbý je, že já to sice nedám najevo, ale s mým tělem to nepěkně mává. Na té klinice mi neřekli, co s tím mám dělat, tak budu muset hledat sama tu správnou cestu. Jídlo to není. Jídlem se uklidňuju prakticky od dětství, naučil mě to táta, který je velký labužník. Jenže to je špatně. Mysl se mi sice zklidní, ale tělo ne, to jen víc strádá. Budu se muset odnaučit uklidňovat se jídlem. To bude velká dřina.

Ještě mi na té klinice zjistili, že mám sice svaly i tuk v normě, ale poměr není ideální. Podle nich bych měla 6 kilo tuku shodit a nabrat 6 kilo svalů, aby to bylo ideální. Taky mi změřili množství tuku v procentech. Podle nich je to 30%, jenže mě vážili po obědě a oblečenou. Takové měření je na prd. Podle mých měření a výpočtů je to 27%. Nicméně došli ke stejným číslům jako já. Chci shodit ještě alespon šest kilo tuku. Tahle zkušenost mi dokazuje, že na získání potřebných informací nepotřebuji drahé konzultace na nutričních klinikách, stačí krejčovský metr a internet.

Myslím, že všechny stravovací zločiny pro tenhle měsíc jsem si už dávno vybrala. Neudělala jsem zkoušku, takže jsem si koupila litr vína, čokoládový donut, hrozinky v hořké čokoládě, popcorn a brambůrky. Víno jsem skoro celé vypila, hrozinky a donut jsem snědla na posezení. Na zbývající jídlo mi už nezbylo tolik místa a tak jsem jen uďobávala. Spolubydlící upekla pizza šneky a jablečný štrůdl, tak to jsem si taky s chutí dala. Byly to futrovací orgie. Další dny už jsem se hlídala, ale pořád se cítím nafouknutá jako balón. Mám dojem, že jsem tlustá i v obličeji, jako bych opuchla. Snad je to jen voda a zase splasknu.

Den 81

8. února 2017 v 11:44 | V. |  Únor
Jsem neskutečně podrážďená. Každý den, celý den, vytočit mě je snazší, než zavázat si tkaničky. Vlastně i ty tkaničky mě dokážou naštvat. Je to tím, že jsem permanentně hladová. Už jsem si zvykla na menší příjem, takže tolik necítím hlad. Taky jsem se naučila šidit žaludek energetickými nápoji. Nejsem anorektička, abych se učila žít s hladem. Zítra mě čeká poslední zkouška, třetí pokus. To se asi taky podepsalo na mém psychickém stavu.

Na hubnutí neexistuje vhodná a nevhodná doba. Nemůžete si vybrat den, který si do puntíku naplánujete a pak očekávat, že všechno klapne. Kdyby šlo zhubnout jen za 24 hodin, tak by to snad šlo, ale 1944 hodin si prostě ohlídat nemůžete. Nejde to. Nemusí se ani stát nic velkého, stačí jen drobnosti. Ujede vám autobus a vy pak musíte dobíhat na zkoušku (já před dvěma týdny). Uklouznete na náledí. Naplánujete si páteční dopolední lyžovačku, aby bylo na sjezdovce co nejméně lidí a ona přijde po dvou měsících mrazu obleva (já minulý týden). Jeden den si nepřejete nic jiného, než jen odpočívat, ležet v posteli a nic neřešit, ale místo toho se pohádáte s matkou a telefon co chvíli zvoní (můj včerejšek). S tímhle vším se musí počítat dopředu. Tělo reaguje na stres různě a i když třeba překonáte chuť na sladké, projeví se to jinak. Předevčírem jsem spala asi dvanáct hodin a dnes jsem pro změnu nemohla usnout.

Všechny ta motivační hesla a obrázky vypracovaných těl jsou inspirativní, ale nakonec jsem stejně musela přijít na to, že v tom jsem sama. Nikdo za mě nebude cvičit, nikdo mi nebude hlídat stravu, nikdo mě nepodrží, když budu na dně z hladu, vyčerpání a pomalých výsledků. Musím se sama sebrat a zkoušet to znovu. Nedělám to pro ostatní, ale pro sebe. Pro plavky, pro oblečení odhalující tělo, pro minisukně, pro větší sebevědomí. Pořád budu sama, ale nebudu se stydět za svoje tělo.





Den 80

7. února 2017 v 15:53 | V. |  Únor
Existuje pár lží, které se nám snaží fitness společnost nacpat.

1. Časem bude cvičení znazší.
Ne, není. Pořád to bolí, pořád se musím přemlouvat, abych jela na každý trénink. Jsem unavená.

2. Tohle

Trvalo 78 dní, než si moje rodina všimla, že jsem zhubla. To je mimochodem 11 týdnů.

3. Sladkosti člověku po čase nebudou chybět.
Sice netoužím po bonbonech, dortech a cukru, ale čas od času chuť na sladké dostanu a chybí mi ta chuť.

4. Přestanete toužit po nezdravém jídle.
To vyprávějte smažáku s hranolkama, co jsem měla včera k večeři.

To je pro dnešek asi všechno. Jsem permanentně unavená, spím osm hodin denně, jím zdravě, váha jde zase dolů, musím se přemlouvat, abych šla na trénink a mám toho všeho plné zuby. Raději bych vyspávala do oběda, pak se dál válela v posteli a večer bych si dala víno, pár panáků a šla se vyblbnout někam do klubu. Jenže mě čeká ještě jedna zkouška a po alkoholu se přibírá, takže nejdu nikam.

Den 78 - Střevní chřipka

5. února 2017 v 13:15 | V. |  Únor
V noci na dnešek mě vzbudila nesnesitelná bolest břicha. Dvacet minut jsem trpěla na toaletě, kde jsem bolestí propotila triko, ale nakonec vše dobře dopadlo. Nevím, co se stalo. Obvykle bych si myslela, že jsem jen něco špatného snědla, ale to tentokrát nepřichází v úvahu, protože jsem na víkend u rodičů a oba jedli to samé a žádné potíže nemají.

Každopádně jsem byla po tom nočním průjmu dost spokojená. Cítila jsem se lehčí a taková prázdná. Ráno jsem zjistila, že mám oproti včerejšku o 1 cm v pase méně a jsem o 0,2 kg lehčí. V jednom dokumentu (Pět týdnů hladu) jsem poslouchala pracovnici detoxikační kliniky, jak vysvětluje pozitivní účinky výplachů střev na trávení. Na druhou stranu lékař potom říkal, že to není vůbec zdravé, že je to pro střevo příliš invazivní. Znám slečnu, která nedá dopustit na pravidelné klystýry. Já osobně můžu potvrdit, že po každé střevní chřipce, či jen nárazovém průjmu se cítím lehčí a váha mi jde skokově dolů. Klystýry ani jiné umělé formy výplachu střeva si dělat nenechám, ale čas od času se nacpu švestkami, okurkami, melounem a podobnými potravinami a nechám své vnitřnosti pročistit přirozenou cestou. Je to občas trochu bolestivé, ale to je i čištění rány. Udělám ještě nějaký průzkum, abych se ujistila, že je to bezpečné a pokud ano, budu to praktikovat.


Den 76

3. února 2017 v 17:43 | V. |  Únor
Jsem počítací typ. Počítám si gramy, kilojouly, hmotnost, procenta tělesného tuku, centimetry. Nejenže zjišťuji, kde se co mění, ale také mám ideální čísla, kterých chci dosáhnout. Tak například chci zhubnout ještě sedm kilo tuku, což sníží můj tělesný tuk z 24,5% na 11,2%. To už bych byla na hranici podváhy (tedy podle tabulek) a přesně to by byla postava, kterou chci. Možná naberu i nějaké svaly, to by mi zase tolik nevadilo, přeci jen hodně tancuji a narostly mi svaly na lýtkách.

Podle výpočtů bych se svým energetickým příjmem a výdejem měla hubnout kilo za týden, jenže já hubnu sotva poloviční rychlostí. Někde je něco špatně. Někde dělám chybu. Tenhle týden jsem například přibrala jen proto, že jsem se přestala na pár dní hlídat a jedla jsem to, na co jsem měla chuť. Zejména to byly sušenky.

Jelikož mi brzy skončí povinný tělocvik (hurá!), měla bych si naplánovat domácí cvičení, abych vytvarovala zadek, zpevnila břicho a paže a zbavovala se tuku rychleji. Letos v létě chci chodit na party, k bazénu a taky máme vystupovat. Loni jsem nikde nebyla, měla jsem moc práce a taky jsem se za sebe dost styděla, i když jsem k tomu neměla moc velký důvod.

Zjistila jsem, že když dodržuji svůj limit 5000 kJ denně, usínám hladová, ale je to zatím jediný způsob, jak se mi podařilo něco shodit. Holt pro krásu se musí něco obětovat.
Která z nás by nechtěla takový zadek? Jsem v nejlepších letech svého života, když svoje stravovací chyby napravím teď, budu mít šanci takový zadek mít. Budu s tím bojovat, protože máme v rodině obezitu, celulitidu a spoustu milovníků dobrého jídla. Zdědila jsem svou hruškovitou postavu po mamce a ta ji má zase po své mamce. Dědí se to v naší rodině už po generace. Z lékařského hlediska je to menší zlo, než postava jablko, protože tuk se nejvíc ukládá na neškodných místech, kde nejsou orgány. Jablkům na vnitřnosti tlačí tuk a zvyšuje jim riziko některých onemocnění včetně rakoviny. Aspoň že tohle nemám, když už mám celulitidu, široké póry, mateřská znaménka, jizvy po odstranněných mateřských znaménkách, strie, akné (jo, ve dvaceti, je to momentálně jediný důvod proč pořád beru HA) a nízký sebevědomí. Strie nezmizí, ale nejsou naštěstí moc vidět, s beďary budu bojovat všemi dostupnými prostředky až do konce života, široké póry se odstranit nedají, jizvy a velké hnědé pihy jsou prostě chybičky, na které si musím zvyknout. Když shodím a vypracuju se, budu si snad i víc věřit a s ostatními nedostatky se lépe poperu. Snad pak seberu odvahu i na tu plastiku nosu.

Den 74 - Houpačka

1. února 2017 v 21:27 | V. |  Leden
Dost mě to zmáhá. Psychicky jsem dost na dně, protože moje váha roste. Přes víkend jsem byla u rodičů a jak to tak bývá, nehlídala jsem, co jím a prostě jsem se cpala. Myslela jsem, že jsem teď v nějaké fázi, kde se zaseknu a pak to půjde zase dál, ale když se dívám na svoje staré záznamy jídla, dost o tom pochybuju. Jsem na sebe naštvaná a vůbec se nepoznávám, když vidím, jak jsem se stravovala. Většinou sušenky a pak nějaké odbývání se, abych se vešla do limitu. Pak mám hluchá místa, kdy jsem se určitě cpala, jako nezavřená. Je ale zvláštní, že jsem tu váhu, kterou teď shazuju, nabrala velmi rychle, vlastně jsem nabrala sedm kilo během tří měsíců. Pak jsem něco málo zhubla, ale během měsíce jsem přibrala další tři kila. Suma sumárum jsem před rokem měla o osm kilo méně, než když jsem začínala s tímhle blogem. Jsem na sebe opravdu naštvaná, před dvěma lety jsem hubnout začala a chtěla jsem shodit jen něco málo. Zhubla jsem polovinu toho a pak přišel jo-jo efekt a já jsem hubla a nabírala po dobu dvou let. Vlastně jsem na své ideální váze byla naposledy někdy v patnácti letech, to jsem byla fakt kost. Jenže to bylo před pěti lety a od té doby se marně snažím dostat zpět na svou váhu. Dnes jsem sice o čtyři centimetry vyšší, ale taky o 9 kg těžší.

Je to vlastně takové moje osobní peklo. Chci mít svou patnáctiletou modelkovskou postavu, ale zároveň chci jíst nezdravě stejně jako když mi bylo patnáct. Mému mozku zřejmě ještě nedošlo, že už se nevyvíjím a tudíž nepotřebuju tolik kalorií, takže to musím hlídat svou vůlí a ta je kolikrát hodně křehká.

No nic. Od tohohle těla mě dělí nejméně tak 7 kilo, takže jedeme dál.

I když od konkrétně tohohle těla spíš tak deset kilo.