Den 130 - Tak se mi to nepovedlo

29. března 2017 v 22:50 | V. |  Březen
Už tak dva měsíce se držím pořád na stejné váze. 64 kilo je magické číslo, které mě pronásleduje a potrvá mi věčnost ho porazit. Můj blog je nudný a nepopulární a proto nevidím důvod v něm pokračovat. Bylo hezké, že jsem mohla sledovat svůj pokrok, ale jen dokud nějaký byl.

Myslím, že to má co dočinění s mým neuroticismem. Před pár měsíci nás nechali na jedné přednášce udělat si test na Big Five, což je jeden zezákladních osonostních testů. Jednou z pěti sledovaných charakteristik v testu je i neuroticismus, čím vyšší máte skóre, tím jste emočně labilnější. Mně vyšlo nějakých 85 ze 100, což už je opravdu hodně. Jsem nervózní snad ve všech životních situacích a mám dost komplexů. Fakt, že nemám žádnou morální podporu mi v tom nijak nepomáhá. I když si nedokážu představit člověka, který by byl ochotný hodiny a hodiny poslouchat, že mám velký nos, příliš jemné vlasy, nebo velký zadek. Neuroticismus je stejně jako introverze (další z mých charakterových vlastností) vrozený a nedá se změnit, maximálně se dají léčit některé patologické projevy. Lidi s vysokou mírou neuroticismu mejí sklony k nejrůznějším poruchám a je náročné s nimi žít, vycházet i komunikovat. Já jsem se s pomocí psychiatra vyléčila z agorafobie (bála jsem se chodit mezi lidi, obchodní domy byly moje nejhorší noční můry), teď mi hrozí už jen recidiva, obsesivně kompulzivní porucha (nejspíš ze mě bude uklízecí maniak, už teď k tomu mám sklony), sociální fóbie a pěkná škála dalších neuróz, které si ani nepamatuji. Komplexů mám dost, doufám, že další už nepřibudou. Nebudu je počítat, protože by mi mohl přiýt další z toho, že mám tolik komplexů.

V honbě za dokonalým tělem budu pokračovat dál, ale nebudu už zanášet internet svými bezduchými žvásty, když je stejně nikdo nečte. Na internetu je podobných bezduchých žvástů až moc, bude lepší, když si ty svoje napíšu jen někam do deníčku. (Mimochodem, psychologové doporučují psát si deník, aby si člověk udržel zdravý rozum a přehled o svém životě. Pomocí deníku se provádí i nejrůznější terapie. Když tovím, cítímse líp, jakože dělám něco pro své zdraví a ne že jsem dětinská chudinka, co si ve dvaceti píše deníček.)

Našla jsem jednu impozantní fotku modelky, kterou si sem vystavím, protože její tělo chci. Chci si sednout a mít ploché břicho i bez korzetu.

Když se tak prohlížím, není to tak zlé. Potřebuju ale pořád shodit sedm kilo. Na břiše, zadku, stehnech, pažích, podbradku, zádech a co já vím, kde ještě. Zkrátka chci celé svoje tělo zavit slupky tuku, která se mě drží zuby nehty. Půl krabice čokoládové zmrzliny a jeden a půl cideru bohužel mluví v můj neprospěch. No, tak se tu mějte, a já se třeba ozvu, až budu mít tělo snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama